Uhlíková stopa

Uhlíková stopa je sumou vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vypuštěny při výrobě daného výrobku. Podobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.

Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkové ekologické stopy. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO2. Tedy nikoliv v hmotnosti uhlíku samotného, ale z něj vzniklého oxidu uhličitého a také emitovaných dalších skleníkových plynů (metanu, oxidu dusného, halogenovaných uhlovodíků), jejichž hmotnost je ale přepočítána na to, kolik CO2 by mělo týž oteplující účinek. Je ale potřeba dát pozor na to, že někdy se v údaji o uhlíkové stopě ony další plyny zanedbají, což může znamenat i velký rozdíl. Termín, který jasně naznačuje jejich zahrnutí, je skleníková stopa.

Proč jsou bioplasty z obnovitelných zdrojů zatíženy nižší uhlíkovou stopou? Rostliny a organické látky, které se dnes nazývají fosilní zdroje obsahují oxid uhličitý, který byl kdysi pohlcen a při spalování se uvolňuje do atmosféry. Oxid uhličitý je podle klimatologů jedním z tzv. skleníkových plynů, který způsobuje oteplování a kyselost moří a oceánů. Tím, že použijeme tzv. obnovitelné zdroje pro výrobu bioplastu, teoreticky vypustíme při případném spálení nebo při rozkladu odpadu pouze tolik oxidu uhličitého, kolik bylo v obnovitelných zdrojích předtím obsaženo.

Zdroj: Wikipedia

Napsat komentář