Stojí pěstování surovin pro výrobu bioplastů na biobázi v konkurenci s pěstováním potravin?

Přechod na obnovitelné zdroje pro dodávky surovin použitelných z hlediska materiálů nebo dokonce energie, by mohlo znamenat další zintenzivnění zemědělství. Důsledkem by mohla být zvýšená poptávka po hnojivech, pesticidech, palivech pro zemědělské stroje a především zvýšení konkurenčního tlaku ve využití půdy ve vztahu k výrobě potravin stejně jako to dnes pozorujeme u tzv. biodieselu.

Na tuto otázku jsou různé odpovědi a názory.  Dle odhadů bylo v roce 2017  vyrobeno tři miliony tun bioplastů. Potřebné suroviny pro tuto výrobu byly dle IfBB (12) pěstovány na méně než 0,1% plochy využívané pro zemědělství po celém světě. Podle studie WWF (World Wide Fund for Nature, zkráceně WWF) se dnes třetina všech vyrobených potravin vyhodí a z toho vyplývá, že jednoduše řečeno třetina půdy se využívá zbytečně. Pokud by se tedy teoreticky hospodárně zacházelo s potravinami, bylo by zase teoreticky možné využít tuto zemědělskou plochu pro výrobu surovin na výrobu bioplastů na bio bázi. Podle jednoduchých propočtů se dá říci, že pokud by byla desetina plochy pro pěstování potravin využita k pěstování surovin pro výrobu bioplastů na biobázi, mohly by být nahrazeny všechny plasty na bázi fosilních zdrojů potřebné po celém světě.

Suroviny pro vyŕobu bioplastů na biobázi

To je samozřejmě z mého pohledu teorie, protože plýtvání potravinami není v globálním měřítku všude rovnoměrné. Také se v praxi často ukazuje, že pokud se například nastaví určité povinnosti ve formě předpisu nebo závazku bez osvěty ohledně zvyků a jednání, zasáhne to citelně do tržních mechanizmů. Například ‚Evropská unie dnes otevřeně přiznává, že potravinová biopaliva – tzv. biopaliva první generace – dělají víc škody než užitku: zabírají cennou zemědělskou půdu a zdražují tak potraviny. Navíc při jejich výrobě a dopravě tak jako tak vznikají skleníkové emise, takže přínos pro životní prostředí je nulový.‘ (Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/otazky-a-odpovedi-k-problematice-biopaliv-fg7-/ekonomika.aspx?c=A150527_184244_ekonomika_fih).

Změny ohledně spotřeby a výroby potravin v jejich současné dotované výrobě asi nelze očekávat, protože člověk když nemusí, všeobecně nic nemění. Pokud by tak například bez dalších změn došlo nyní navíc k masivní dotaci výroby bioplastů na biobázi (vedle již dotovaných biopaliv), bude asi nezadržitelné, že pro suroviny na jejich výrobu bude využíváno více zemědělské plochy nejen ve vyspělých státech a tím vytlačí výrobu potravin a automaticky zdraží jejich cenu celosvětově i tam, kde si to lidé určitě nemohou dovolit.

Navíc by podle různých studií zvýšené využívání zemědělské půdy mohlo vést k zásadním změnám  a tím k poklesu biologické rozmanitosti. Ekologické dopady na životní prostředí se tedy přesunou a nikoli zmírní. Udržitelnost plastů na bio bázi je také velmi závislá na použitých surovinových materiálech a oblastech. Například nenáročné plodiny vypěstované v oblastech nevhodných pro produkci potravin by mohly nabídnout udržitelnou alternativu k fosilním zdrojům, zatímco materiály na bázi cukrové třtiny jsou například v přímém konfliktu s výrobou potravin.

Jak uvádí německé MŽP: „Srovnávací analýzy životního cyklu vybraných biologických a fosilních plastů naznačují, že výroba plastů z fosilních paliv uvolňuje převážně více CO2 (vyšší uhlíková stopa), ale obnovitelné zdroje mají vysoký potenciál eutrofizace, což má za následek přemnožení planktonu a také sinic a posléze vymírání ryb a dalších organismů. Těchto několik přímých srovnávacích studií rovněž naznačuje, že environmentální důsledky se mohou přesouvat, ale celkově nelze prokázat žádný jasný přínos pro životní prostředí.“

Fazit: …

Napsat komentář